Zdeněk Černý vystudoval na VUT v Brně strojní inženýrství. Od konce osmdesátých let pracoval ve společnosti UNEX Uničov, která se tehdy zabývala projektováním a výrobou velkostrojů pro těžbu uhlí. „Zkraje roku 1990 za námi přišel vedoucí, abychom zkusili navrhnout stroje pro dřevařský průmysl,“ vzpomíná na první impulz směrem k budoucímu předmětu podnikání Zdeněk Černý a dodává: „Během jednoho roku jsme měli nakreslenou kompletní dokumentaci. Jenže pak přišla privatizace.“
Oddělení vývoje bylo v UNEXU uzavřeno a většina projektantů odešla do jiných firem. On sám proto postupně vystřídal několik firem, kde jako zaměstnanec pokračoval v projektování strojů na zpracování dřeva a výrobu briket a nabízel je k prodeji. „Říkal jsem si ale, že nejjednodušší bude, když si založím vlastní firmu, stroj si postavím a budu na něm vyrábět vlastní produkt. Jen navrhováním a doživotním servisem bych se totiž jen těžko uživil,“ vysvětluje Zdeněk Černý.
Do OBI i díky Havlovi
Firma BIOMAC vznikla v roce 2000 a nejnáročnější pro ni zprvu bylo sehnat finance. První prostředky si její zakladatel půjčil od známého. A přestože technické riziko neexistovalo – stroje již byly odzkoušené – a o odbyt si pan Černý obavy nedělal, protože produktu věřil a uměl dobře německy, banky nebyly příliš shovívavé. Byl mu nabídnut úvěr s úrokem 21 procent. „To bylo pro nás nepředstavitelné, neměli jsme možnost ho splatit, natož něco vydělat, počítali jsme tehdy se ziskovostí 15–16 procent. Naštěstí se nám ale podařilo získat záruku od ČMZRB s příspěvkem na úhradu úroku. To nám v té době hrozně pomohlo, a kdo tento program vymyslel, by si zasloužil medaili,“ vzpomíná s vděkem na první spolupráci se záruční bankou Zdeněk Černý.
Přestože česká vláda od devadesátých let slibovala, že skoncuje se sírou v ovzduší, nestalo se tak. Nákup ekologických briket stál české domácnosti o něco víc než uhlí, a proto byla společnost BIOMAC nucena zamířit na trhy na západ od nás. „Tehdy jsem začal objíždět benzínky při hranicích. Naše produkty tam nakoupili němečtí a rakouští obchodníci a brzy nato mi volali, abych jim začal brikety vozit. Odbyt přes ně ale nebyl příliš velký, protože tamní obyvatelé toto topivo nakupovali hlavně v řetězcích,“ popisuje své první obchodní kroky Zdeněk Černý. Bylo tedy zapotřebí dostat se nějakým způsobem do těchto prodejen.
Na začátku nového milénia se konala v rakouském Welsu výstava pro dřevaře. „Velkou práci tehdy odvedl CzechTrade a MPO, díky nimž jsme se na ni dostali. Poslali tenkrát za nás vybraným hobby řetězcům pozvánku na tuto akci, a protože to celé proběhlo pod záštitou státu, přičemž v jednacím salonku visela česká vlajka a obraz prezidenta republiky Václava Havla, podařilo se nám zde přesvědčit zástupce rakouského OBI, a získat tak svou první zkušební zakázku,“ vypráví Zdeněk Černý.
Skoro šestnáct milionů „shořelo“
Tento okamžik se stal pro firmu BIOMAC osudným. Začali svým sortimentem, který se postupně rozrůstal o brikety z dalších druhů dřeva, pelety, třísky, krbové dřevo, grilovací programy apod., zásobovat nejdříve řetězec OBI v Rakousku, brzy se přidalo i Německo a Švýcarsko. „A pak už to šlo samo. Když jsme v Bauhausu řekli, že jsme v OBI, tak naše produkty chtěli taky,“ říká Zdeněk Černý. Společnost tak dnes dodává zboží ještě např. do Baumaxu, Hornbachu, ale také Billy, Tesca, Penny, Kauflandu a dalších.
V roce 2006 tedy společnost živily právě zakázky, které přišly ze zahraničí. BIOMAC v té době realizoval 97 procent svých tržeb v zahraničí a tři procenta na domácím trhu. Díky těmto číslům se mu podařilo získat první a třetí cenu Exportér roku a s pětiletým zpožděním se dostat do řetězců i na českém trhu.
Nejtěžší období postihlo společnost BIOMAC v roce 2007, kdy právě kvůli tlaku ze strany řetězců doplnila svůj sortiment o uhelné brikety ze Sokolovské uhelné. „V pátek 30. března nám dovezli uhelné brikety na sklad, nebyly ale dostatečně vychlazené. Jenže o tom jsme nevěděli, a tak jsme je zaskladnili. V neděli 1. dubna, když jsem se zlomenou páteří po úraze na lyžích ležel v nemocnici v Olomouci, mi volal synovec, že nám hoří sklad. Byl to šílený šok. Požár se hasil týden, další tři dny jsme se s rodinou střídali u dohašování spáleniště kýbly s vodou a pak jsme do 28. září likvidovali hektarové pole pilin, palet a stavební suti,“ vzpomíná na nejtěžší období, které ho za dobu podnikání postihlo, Zdeněk Černý. Společnost tehdy přišla o 16 milionů korun.
Český trh dohnal ten evropský
Firma BIOMAC dnes spolupracuje s více než 40 dřevařskými společnostmi. Většinu lisů má umístěnu v ČR, působí ale také na Slovensku, v Německu, Polsku a na Ukrajině. „Takto je to nejjednodušší. Místo abychom převáželi piliny, máme svoje technologie vždy přímo v závodě, kde se pracuje se dřevem, ať už je to nábytkářská firma, či továrna na výrobu palubek. Co jim při výrobě dřeva zbude, to slisujeme,“ popisuje výrobní proces Zdeněk Černý.
Dlouhodobě se tak BIOMAC na jedné straně snaží rozšiřovat počet kooperujících závodů, od kterých tímto způsobem odkupuje suroviny, a na straně druhé hledá nové odběratele hotových produktů. Společnost dnes dodává své zboží do Německa, Rakouska, Itálie, Švýcarska, na Slovensko, částečně do Dánska, Irska a Velké Británie. Vedle řetězců provozuje i svoje vlastní prodejny, kterých má 50 v ČR a 30 na Slovensku.
Český trh jí dnes tvoří polovinu tržeb a společnost by na něm ráda ještě více posílila. „Naštěstí se to ekologické vnímání v Čechách trochu mění,“ říká Zdeněk Černý a dodává: „Rozšiřování sítě odběratelů je také cesta, jak se vypořádat i s mírnými zimami předchozích několika let.“ V loňském roce společnost BIOMAC přivítala již svého sedmdesátého zaměstnance a utržila za své zboží více než 665 milionů korun.
