O zakladateli firmy a jejím jednateli, kterým je Ing. Martin Kaše, to platí dvojnásob. I to bylo důvod, proč růst této firmy opakovaně podpořila Českomoravská záruční a rozvojová banka.
Dnes jste majitelem a současně ředitelem úspěšné firmy. Jaké byly vaše začátky?
K tomuto odvětví jsem se dostal vlastně náhodou. V 90. letech minulého století jsem se věnoval zcela jiné oblasti podnikání, konkrétně živočišné výrobě. Ta však posléze začala přinášet neúměrně vysoká rizika. Tak jsem tuto oblast opustil a stal jsem se zaměstnancem firmy, jejíž obor souzněl s mým vzděláním – se strojírenstvím. Dnes je to naše konkurence, ale musím říci, že právě tam jsem se tohle řemeslo vyučil. Když za čas nastoupil nový vedoucí, se kterým jsme si nepadli do oka, tak jsem firmu opustil. A protože jsem věděl, že v tehdejším Československu není žádné zastoupení značky Robatech, oslovil jsem výrobce a stal jsem se autorizovaným, exkluzivním zástupcem této značky.
Začínal jsem tak, jak se začíná – jako fyzická osoba, v pronajaté garáži. Všechno jsem si dělal sám, od manuální práce na servisu, instalací nových zařízení a zpracování administrativy. Když se podnikání později začalo rozbíhat, přišlo „s.r.o.čko“, přišla sekretářka, přišel servisní technik… Potom můj starší syn dokončil školu a domluvili jsme se, že chce získat zkušenosti, a tak u nás bude nějakou dobu pracovat.
Jak a proč vlastně začala vaše spolupráce s ČMZRB?
Z počátku jsme měli pronajaté prostory v Plzni. Ty se však posléze pro nás staly malými, takže když se v roce 2008 naskytla příležitost areál, v němž nyní sídlíme a který jsem částečně zdědil, odkoupit od dalších příbuzných, udělal jsem to a pustil se do rekonstrukce. Dnes, zhruba po 12 letech mohu říci, že je zrekonstruovaný a zcela funkční. Máme tady prostory, kde se můžeme rozvíjet a – abych tak řekl – „košatit“ naše plány. A právě při finalizaci této rekonstrukce nám pomohla Českomoravská záruční a rozvojová banka. Předloni, když jsme stáli před rekonstrukcí poslední a největší budovy ze všech našich objektů, jsme s ní začali spolupracovat. V podstatě to byl nápad naší paní bankéřky z banky komerčního typu, jejíž jsme klienty. A pak se rozběhl ten proces kombinovaného úvěru, kdy výhodami úvěru od ČMZRB byla jednak skutečnost, že jsme získali dotované úroky, což představuje nemalé peníze, které „nenajdete na chodníku“, a pak samozřejmě záruky. Pokud firma nevlastní potřebné množství majetku, kterým může ručit, což byl náš případ, bez ČMZRB na komerční úvěr nedosáhne.
Využili jste tedy dva z jejich programů – Expanze-úvěr a Záruka 2015 až 2023. O záruce jste již hovořil, můžete mi prosím ještě přiblížit, jak jste využili program Expanze-úvěr?
Program Expanze v podstatě pro nás znamenal, že ve chvíli, kdy jsme potřebovali peníze na financování našich projektů, ČMZRB poskytla bezúročný úvěr, respektive úvěr, jehož úroky jsou dotované. Stále se jednalo o tu naši rozsáhlou rekonstrukci, o níž jsem mluvil. U rekonstrukce totiž předem těžko spočítáte, kolik přesně bude stát. Pokud je to budova stará 200 let, můžete narazit doslova na jakýkoli problém, který projekt dokáže velmi prodražit.
Mohu se zeptat, o jaký celkový objem financí nakonec šlo?
Určitě, to není tajemství. Šlo o investici ve výši zhruba 40 milionů.
Pokud byste tehdy nebyli oslovili ČMZRB, o kolik by se podle vás mohla celková částka zhruba navýšit?
Asi podstatně, ale já především nevím, jestli bez záruk od ČMZRB by to vůbec bylo možné realizovat. Pokud nedisponujete majetkem, který by bylo možné dát jako záruku, čímž jsme v dostatečné míře tehdy nedisponovali, asi by to byl neřešitelný problém.
Jak spolupráce s ČMZRB probíhala?
Opravdu skvěle! Všichni lidé, s nimiž jsem přišel do styku, byli velmi vstřícní a skutečně se snažili naše věci řešit. Snad jediné „procesní úskalí“ bylo, že neakceptují dokumenty formou elektronické komunikace. Musíte tam osobně jít, anebo je poslat doporučeně poštou. Neakceptují ani zaslání do datové schránky. Prostě to musíte vyřešit fyzicky. Ale jinak jsem měl vždy ze spolupráce s lidmi z ČMZRB výborný pocit. Ti, se kterými jsem přišel do styku, byli vždy maximálně vstřícní a snažili se věci řešit tak, aby se co nejrychleji posouvaly.
Dostal jste tedy svou firmu do stavu, kdy měla bezesporu vykročeno k úspěchu. Ale letos nastala „koronakrize“. Nepřekazila vám plány a nezabrzdila vás v růstu?
Průmyslovému lepení se naštěstí u nás v republice věnuje velmi málo lidí. A jen s maličkou nadsázkou mohu říci: Ti z nich, kteří tomu opravdu rozumějí a chtějí to dělat pořádně, jsou všichni v Kaletechu. Přitom tato oblast je zastoupena ve všech segmentech – od lepení papíru, balení přes výrobu nábytku, výrobu zdravotních a hygienických pomůcek až po stavební nebo automobilový průmysl. Přitom právě automotive je pro nás stěžejní. Je to dané lokací, kde sídlíme, na západ od Prahy. Jsme tedy také orientováni na německý trh. Rád říkám, že jsme prostě 13. spolková země.
Co se týče těch opatření, která zde nastala – pod čarou dodávám, že, podle mého názoru, byla a jsou absolutně nesmyslná a zbytečná – budou-li pokračovat, mohla by být hodně zhoubná. Vidíme to právě v automotive, kde je řada velmi finančně zajímavých projektů, které existují, nikdo je nezrušil, ale celé se to posouvá. V důsledku toho posunutí nastává propad. Dostat se do firmy, která dodává do německých automobilek, jako jsou Mercedes, BMW či Audi, jež vyžadují od svých dodavatelů dodávky přesné a kvalitní, samozřejmě není legrace. Ale když už se tam dostanete a prokážete potřebné schopnosti, pak už zákazník nemá potřebu hledat jinde, když s vámi udělal dobrou zkušenost. A všechny další projekty jdou za vámi. Jenže když se tento řetězec přetrhne, což se právě v důsledku anticovidových opatření mnohdy stalo, tak samozřejmě vznikne problém. Pak stačí, že jeden nebo dva projekty vypadnou a máte problém. Jeden velice chytrý pán, kterého jsem nedávno slyšel na automotive konferenci, říkal: „Co musíte udělat pro firmu, aby fungovala? Musíte zajistit cash flow a musíte udržet marži. Nic jiného nepotřebujete. Ale když vám něco z toho vypadne, tak máte vážný problém.“
Můžete dnes již říci, že jste se s důsledky anticovidových opatření dokázali vyrovnat?
Spíše bych řekl, že se s nimi stále pereme. Zůstaly nám nějaké závazky, které bychom, kdyby se situace odvíjela od normálního stavu, již dávno neměli. Když jsme vloni začátkem prosince dělali finanční plán na letošní rok, počítali jsme samozřejmě s úplně jinými čísly. Jsem však optimista a věřím také tomu, že když člověk pošle do vesmíru správnou energii, tak vesmír ji vrátí tak, jak má.
Máte nějaké konkrétní plány pro budoucnost, tedy s předpokladem, že situace z letošního jara by se už neopakovala?
Tím, že jsme díky zmíněné rekonstrukci rozšířili naše prostory, jsme se zbavili výdajů za pronájem prostor i souvisejících nákladů na logistiku. Dnes máme své zásoby doma, a navíc se nám uvolnily prostory, které by se daly využít, třeba pro nějakou další naši výrobu. Uvažujeme například o umístění dvou nových obráběcích center, na kterých bychom mohli vyrábět třeba část náhradních dílů. Nebo dělat náš vlastní vývoj a podobně. Plány tedy máme, ale když vidíte, co se děje, každý den je to jinak, různá nesystémová opatření se vrší a vrší, a nikdo vám neřekne, co bude za týden nebo za měsíc… Budeme si držet palce, abychom to přežili ve zdraví, a jak se říká – vzhůru k světlým zítřkům.
Ještě otázka na závěr: Co vaše rodina? Zapojuje se do dění ve firmě?
Mladší syn končí na ČVUT v Praze a celou dobu studií tady pracoval na dohodu. Měl úkoly týkající se marketingu, s čímž souvisel i rebranding firmy a tvorba nových webových stránek, které jsou jeho osobním dílem. Myslím si, že udělal kus skvělé práce.
A počítá do budoucna, že se zapojí do managementu firmy spolu s Vámi? Nebo že ji posune někam dál?
Myslím, že s tím počítá. Po škole by chtěl nejdříve nasbírat nějaké zkušenosti. Původně měl v plánu, že by je sbíral v zahraničí. Zatím však venku nenašel žádnou firmu, se kterou by si padli do oka. Takže asi zůstane tady v Čechách. Nicméně mu vřele doporučuji, aby se porozhlédl, a vůbec netrvám na tom, že by pak musel převzít naši firmu. Pokud založí nějakou jinou, která bude fungovat, budu na něj pyšný. A ať už se dá jednou, či druhou cestou, třeba i jemu přitom časem pomůže ČMZRB.
Článek vyšel v časopise MM průmyslové spektrum.