Alternativou by bylo použít režim tzv. blokové výjimky, který umožňuje poskytnout řádově vyšší podporu z veřejných zdrojů. Blokovou výjimku lze ovšem využít pouze na vymezené sektory. Jedná se o financování veřejných i soukromých investic, inovací a infrastruktury, sociální podporu či podporu kultury. Provozní financování v rámci blokové výjimky vesměs poskytovat nelze, výjimku by představovala jen podpora určená na usnadnění přístupu začínajících firem k financování. To by tedy znamenalo, že programy COVID by musely být velmi selektivní a mohly by podpořit jen zlomek z firem postižených současnou krizí. Pro řešení současné situace tedy bloková výjimka v zásadě možnosti nenabízí.
Druhou obecně platnou alternativou je pak notifikovat daný úvěrový či záruční program u Evropské komise, která vyhodnotí, zda a do jaké míry by mohlo dojít k narušení hospodářské soutěže na evropském trhu. Řízení u Evropské komise však zpravidla trvá minimálně několik měsíců, vydat se touto cestou by tedy zcela zásadním způsobem snížilo efektivitu pomoci.
Současná situace nabízí ještě jednu specifickou alternativu. 19. března schválila Evropská komise tzv. „Dočasný rámec pro veřejnou podporu“, který stanovuje flexibilní pravidla pro podporu poskytnutou v roce 2020 v návaznosti na koronavirovou krizi. Tento typ veřejné podpory také vyžaduje notifikaci u Evropské komise, ta nicméně přislíbila, že jednotlivé žádosti bude vyřizovat v řádu dnů. Dočasný rámec je výhodný v tom, že limit povolené veřejné podpory je oproti de minimis navýšen. V případě dotační podpory se jedná o limit 800 tisíc eur. V případě úvěrové a záruční podpory není limit stanoven pevnou částkou, ale jako dvojnásobek ročních mzdových nákladů, nebo jako čtvrtina ročního obratu firmy.
Dočasný rámec ale také stanovuje podmínky, kdy je možné jej uplatnit. Jednou z podmínek je, že nelze poskytovat bezúročné úvěry či záruky bez poplatku, cena za poskytnutý úvěr/záruku musí zohledňovat podstupované riziko. Druhou podmínkou je, že pokud záruka kryje tzv. první ztrátu (tj. nesplácené úvěry jsou kryty primárně zárukou z veřejných zdrojů), může zaručovat max. 35 % poskytnutého provozního úvěru. Třetí podmínkou je, že na jeden provozní úvěr nelze současně poskytnout záruku a úrokové zvýhodnění.
Důsledkem těchto podmínek je, že pro české podniky by úvěry a záruky poskytnuté v tomto režimu veřejné podpory byly méně výhodné, než bezúročné úvěry z programu COVID I a bezplatné záruky s finančním příspěvkem v programu COVID II.
Související články:
10. 04. 2020: Co je veřejná podpora a proč ji v programech COVID řešíme v režimu de minimis?
